Založení mého chovu včel a začátky mého včelaření ...

V roce 1997 jsem se stal majitelem malé, ale celkem pěkné zahrádky v jedné zahrádkářské kolonii v okolí města Mostu. Zahrádka je opravdu pouze "malou" zahrádečkou, neboť svými 4 ary přesného čtverce vtěsnaného mezi ostatní, okolní zahrady je to vlastně pozemek jako dlaň. O nějakém větším chovu včel na tak malém pozemku samozřejmě není možné myslet ani ve snu, co ale zkusit..... , ale nepředbíhejme.... Celá kolonie čítá asi 160 zahrádek a je umístěná na mírném jižním svahu. Jak jsem již psal v úvodu, je v kolonii již léta také jeden včelař, který má postavený pěkný včelín přímo u své okrajové zahrady. Včelín je částečně podezděný, patro je ze dřeva a pojme asi 46 oddělených úlů - včelstev. Je umístěný výlety z úlů přímo do okolních prostorných polí a luk a kolem jsou vysázené, dnes již mohutnější ovocné stromy (kolonie byla založena asi před 20 lety). Kolega včelař je starší pán v důchodu, na zahradu chodí často i s manželkou, a tak když mám trochu čas a také abych nepřekážel, občas hodíme nějakou tu řeč.

No, několikaleté zkušenosti mě přesvedčily, že zahradní polozakrslé či zakrslé stromky mají přece jenom takovou nějakou menší "životnost", či chcete-li "plodnost", vzhledem ke svému stáří, a tak jsem byl nucen postupně některé stromky na zahradě měnit. Zahrádkáři to jistě znají ze svých vlastních zkušeností - broskev, meruňka, višně, třešně nějaké to jablíčko ... zkrátka je potřeba po těch 18ti až 20ti letech nějaké to omlazení dřeva. Zklamání však přichází hned na jaře, kdy mladé stromky sice celkem pěkně kvetou, ale buď je dost zima, nebo se květy nevyrovnají starším, bohatě kvetoucím stromům, které na sebe přetahují z jara tak důležité opylovací včely.
Květy mladých stromků jsou potom dle mého názoru nedostatečně opylené, většina jich uschne a bez užitku opadá ..... Také plody z několika přeci jenom opylených květů jsou většinou malé a některé spadnou ještě před dozrátím plodu. Navíc jak jsem již také psal, zjistil jsem , že jarní rozvoj včelstev kolegy včelaře z jeho včelína je pro rozlehlou kolonii poměrně nedostatečný, zvláště při "špatné" zimě, kdy o některá včelstva dokonce přijde. To mě přivedlo opět na myšlenku, pořídit si vlastní, malý chov včel. Nejprve jsem několik let myslel, že není možné, na tak malém pozemku, z důvodu ohrožení sousedů něco takového zrealizovat, ale potom jsem se začal postupně přesvědčovat a utvrzovat v názoru, že by stálo za to, zkusit alespoň chov jednoho mírného včelstva. Za to člověk nic moc nedá ..... navíc mám kolegu včelaře, který rád poradí či pomůže a pokud by můj projekt nebyl funkční, mohu mu vše bez problémů předat. Začal jsem se tedy zajímat jaké bych měl šance, co je k tomu vše potřeba a zda je to opravdu realizovatelné. A tak jsem se zaměřil na odborné informace a literaturu, také včelařské konference a jejich archivy na Internetu mi hodně pomohly zodpovědět spolu s odbornou literaturou většinu mých otázek kolem plánování a zřízení mnou zamýšleného malého chovu a vlastní konstrukce úlu ovšem na pokud možno standartní rámek.

Jak se říká, jak jsem si usmyslel, tak jsem také udělal. První co bylo nejdůležitější, byla volba rozměru rámku. Protože jsem měl již jakýsi plán umístění včelstva, resp. úlu (ale opět, nepředbíhejme, vše pěkně popořadě!) musel tomu odpovídat i rozměr rámku a tak po důkladném zvážení a rozboru mnoha názorů z konferencí jsem zvolil bezproblémový, standartní rozměr rámku 420x275x28 mm jehož plocha plástů je asi 20,4 dm² a který se používá prý především na Slovensku, ale dnes se již také v čechách dělá standartní úl OPTIMAL na tento rozměr rámku s medníky se stejnou výškou, nebo prý ještě lepší nízké nástavky na rámek 420x170 mm  (asi 12 dm² plochy).
Důvod byl nasnadě: rámek prý svou velikostí ideálně vyhovuje včelám velikostí plodovacího prostoru, při konstrukci úlu pro 11 rámků s šířkou 28 mm vychází rozměr na čtvercový vnitřní půdorys 430x430 mm, takže pokud bočnice vybavíme drážkami po celém obvodu úlu, je možné experimentovat v takovémto úle s umístěním rámků jak na teplou, tak i na studenou stavbu. Také např. mateří mřížku pro tento rozměr úlu by nemělo být problém sehnat. Dle informací z konferencí a odborné literatury také zimování na tomto rozměru rámku je bez sebemenších problémů a větších ztrát - zkrátka "včelí ideál". No uvidíme, co přinese budoucnost ....

Konstrukci, stavbě a práci s rámky jsem věnoval samostatný článek, který hlavně začátečníkům určitě hodně pomůže, neboť jsem do něj vložil nejen své teoretické znalosti, ale i spoustu osobních začátečnických poznatků a zkušeností. Vždyť to jistě všichni znáte (a je to tu zas ....)"Chybama se člověk učí ...", tak proč je opakovat a neporadit se jinde.Takže doporučuji: přečíst !

Volba umístění úlu na pozemku 20x20 m je předem již tak nějak daná, pokud se k takové šílenosti rozhodnete. Přesto ale není třeba "házet flintu do žita", jak praví staré české přísloví. Na pozemku mám ještě malý, zděný zahradní domek, který má obyvatelné i podkroví (napůl malá ložnice a napůl sušárna a sklad na česnek, cibuli, mák atd.) V obou štítech zahradního domku jsou v podkroví otevírací větrací okénka asi 50x50 cm, přičemž jedno je přímo na jiho-jiho-západ. Okna jsou od země asi ve výšce 3,2 m a právě do podkroví jsem se rozhodl, zkusit umístit jeden úl. Podkroví není nijak veliké jak na výšku tak na šířku. Z toho jsem musel tedy vycházet při volbě úlu. Protože klasický, běžně kupovaný úl absolutně nevyhovoval, zvolil jsem cestu vlastní konstrukce "školního" tj. částečně proskleného úlu, tak říkajíc postaveného (nebo vlastně by se dalo říci "vestavěného") k jednomu z větracích jižních oken. Dlouho jsem přemýšlel, plánoval, konstruoval na papír s nezbytnými kresbičkami, abych "objevil" klasický úl LEŽAN. O něco později po mém definitivním rozhodnutí o konstrukci úlu jsem dokonce našel na Internetu krásnou ukázku té samé konstrukce úlu ležanu, a to mě utvrdilo, že jdu správným směrem, alespoň myslím.
    Můj hlavní úl je rozdělený na tři části, přičemž uprostřed je zamýšleno hlavní plodiště s 11 rámky, na obou krajích jsou potom přepážkou oddělitelné komůrky vždy na další 4 rámky. Těchto 8 rámků (na každé straně 4) je oddělitelných od hlavního plodiště buď pevnou, nepropustnou přepážkou z překližky, nebo mateří mřížkou, čímž vzniknou pouze malé medníky ( vždyť i přirozeně včely nejraději dávají zásoby medu do krajových plástů ), anebo pro maximální rozvoj včelstva bez mřížek, čímž se hlavní prostor úlu zvětší na celkových 19 rámků 420x275x28 mm, což je zhruba 387,6 dm² plochy plástů.
Pro maximální sběr zásob, a také pro další případné rozšíření prostoru pro včelstvo slouží potom klasický, samostatný medník/nástavek nad hlavní plodiště s vnitřním prostorem o rozměru 430x430 mm na 11 rámků, s rozměrem taktéž 420x275x28 mm. Maximum celkového počtu rámků pro plně rozvinuté včelstvo by tedy mělo být 30 rámků 420x275x28 mm což představuje asi 612 dm² plochy plástů. Doufám, že tato plocha bude včelám i v plném rozvoji dostatečně vyhovovat a stačit. Slibuji si od toho omezení případného rojení a také hlavně dostatečné zásoby potravy a také samotných včel na dobré zimování. Zda se mi můj záměr povede, opět potvrdí až příští rok a rozvoj mého prvního včelstva, které nejprve musí v pořádku přečkat letošní zimu.

Těm, kteří si myslí, že pro pořádný zisk medu z takového včelstva je ta plocha malá, bych chtěl připomenout, že je stále mým prvotním předsevzetím hlavně požadavek na opylování stromů a všemožných rostlin a tím i, jak doufám, kvalitnější sklizní a úrodou jak ovoce, tak i zeleniny případně i semen na další výsadbu a až potom teprve nějaký ten případně vyzískaný med od mých pracovitých včeliček.
Ostatně dle informací z několika zdrojů, by mohlo být z dobře rozvinutého včelstva 15-20 kg medu, což by byl pro mě obrovský úspěch, přesto i 8-10 kg by pro mou rodinu myslím bohatě stačilo, no a když se nepovede, tak se nedá nic dělat, hlavně aby včelky měly a byly v zimě v pohodě.
(Jak to nakonec s výtěžností medu dopadlo se můžete dozvědět v popisech mého včelaření v dalších letech)

První včelky jsem získal dost neobvyklým způsobem. Přiznám se, nejprve jsem sháněl ve svém okolí někoho ochotného poskytnout mi nějaký ten oddělek, ale musím říci, že je více hub v suchém lese než včelařů na Mostecku - to je můj subjektivní názor.
Od kolegy ze zahrádkářské kolonie by to byl asi problém, protože by mi včelky zalétané k jeho včelínu asi brzy vzaly "čáru" a vloudily by se k jiným v jeho včelíně, druhý kolega udrží své 3-4 včelstva jentaktak přez léto a to má pořád problémy s mizejícími matkami, no a třetí se mi po mém požadavku, že potřebuji opravdu mírné a klidné včelky, aby mě sousedé v kolonii nezbourali domek a nezrušily zahrádku, rovnou přiznal, že má z důvodu nedostatku času pěkný potvory a většinou řádný bodalky (cituji:" než otevřu úplně úl, tak mám 20-30 žihadel v sobě"). Dost mě tím vyděsil, jasně mohl bych koupit šlechtěnou matku, ale bez předchozích zkušeností by přidávání asi nejspíše stejně dopadlo špatně, a navíc mým záměrem není se moc ve včelkách vrtat, kór když budou jenom jedny, tak by to asi nepřinášelo dobrý výsledky.

Rozhodl jsem se tedy pro nějaký ten zalétnutý roj, když se něco naskytne. Zde mě prosím nekamenujte, protože dobře vím, že nalezené roje je nutno povinně ze zákona likvidovat, ovšem proti tomu jsem trochu vysazený, protože přiznejme si, komu z Vás se občas nezadaří včas obsloužit včelky proti vyrojení a pak se jistě může každému stát, že mu nějaký ten výborný, zdravý roj uletí (ostatně je to přirozené rozmnožování včelích společenství a na to bychom neměli zapomínat i když jsou zde dané, nevím jak moc dobré, zákony) a třeba i zkušeným včelařům se toto může stát. Podle mě je zkrátka škoda likvidovat takovýto (výše popsaný) roj, ba naopak, v takovém kraji jako je např. Mostecko by se mělo udělat vše možné právě pro záchranu a rozvoj všeho živého. To je má filozofie a z toho důvodu jsem také přišel na tento způsob získávání včelstev, zamozřejmě podmíněný karanténou, okamžitým přeléčením, průzkumem spadu a kontrolou na varroázu. Pokud se toto opatření opravdu dodrží, myslím, že by taková záchrana zalétnutého roje byla celkem v pořádku.
    A aby jste si nemysleli, že mám tento názor jen já, pokračuji v rozepsání se o získání mého prvního včelstva.
Tak jsem tedy již od května jezdil po okolních vesnicích a vískách na kole a sledoval, zda se někde něco neobjeví. Počasí bylo moc pěkné, příznivé, ale jak jsem již několikrát řekl, včelaření je na Mostecku dle mého názoru v žalostném stavu, a tak i potkat nějaké ty např. zalétnuté včely venku je dost unikum. Začátkem května jsem zaznamenal na několika místech výskyt jakoby se rojících včel (letos přišlo na včely rojení dříve než jindy, jak potvrdily i diskuze v konferenci na Internetu). Byly to ale asi jenom předrojové shluky včel, protože vždy po několika dnech se z daných míst včely stáhly. Až koncem června jsem našel ve dvou dutých stromech ve stromořadí starých hrušní na opuštěné silnici s minimálním provozem dvě včelstva. Rozhodl jsem se prohlídnout je, případně je dostat ven, potom přeléčit atd.
Obě včelstva již nosila pilně pyl do svých nových příbytků. První včelstvo, které jsem se pokoušel dostat kouřem z dutiny stromu bylo celkem pěkné. Včelky byly opravdu mírné, neútočily, stále se snažily dostat zpět na plásty ( které jsem tedy neviděl ). Včelstvo bylo pravděpodobně teprve v rozvoji a tak se mi podařilo po několika hodinovém podkuřování dostat ven matku, ovšem než jsem ji stačil odchytit, matka ulétla. Vypadalo to na mladou, novou matku, protože byla krásně vybarvená poměrně malý špičatý zadeček možná ještě ani nerozkladená ... No, smůla. Nechal jsem tyto včelky 3 dny v klidu, kdy zase již nosily pyl do dutiny a opakoval jsem svůj pokus se znovuzískáním matky. Bohužel, přesto že jsem dle mého názoru vykuřoval neméně stejně jako předtím, matku jsem již z nového obydlí nedostal ven, nebo je možné že se ani z nedobrovolného výletu nevrátila ... opravdu mě to moc mrzelo, šlo určitě o skvělé, mírné včelstvo, které mohlo příští rok mít od jara silný nástup.
    Druhé včely byly již agresivnější, stále se jich spousta zajímala o mě místo o své obydlí, také mě i přez můj "skafandr" obdařily 3 žihadly (ovšem při několikahodinovém vykuřování). Vykuřováním jsem dostal ven z dutiny celkem slušné množství včel, včetně trubců, ale matku se mi ani po dvou pokusech nepodařilo ven dostat. Prozatím jsem to vzdal, i když bych to asi měl ještě zkusit, protože zimu v tom stromě rozhodně asi nebudou sto přečkat což bude samozřejmě škoda. No, ještě uvidím ...

Na další včely mě již upozornili kolemjdoucí obyvatelé nedaleké vesnice. Že prý se jim usadily nějaké včely v prasklině ve zdi u vchodu do hospodářského stavení a že jich je tam čím dál více a pokud bych měl zájem, že by se jich rádi zbavily ale nechtějí je zbytečně ničit. No to byla voda na můj mlejn. Souhlasil jsem tedy s návštěvou zmíněného hospodářství a s obhlídkou situace. Dům byl patrový, částečně opuštěný, prasklina ve zdi směřované do dvora byla ve výšce asi tak 2,2 m přímo nad oknem, kde se přeci jenom dost chodilo a také si zde pravidelně hrálo několik dětí. Včely byly již celkem v síle a při parných dnech obsedal veliký "koláč" větrajících včel vstup do praskliny. Na síle včelstva se jistě také podepsalo to, že přímo za dvorem bylo ve vzdálenosti tak 150-200 m vzdušnou čarou od domu pole právě kvetoucí slunečnice. Nad dvorem to bylo jako na dálnici - nepřetržitý tok letících včel z a na toto pole. I tím se potvrdila opravdu velká mírnost včel, protože přez tento provoz a rozvoj včelstva nedostal nikdo ani jedno žihadlo. Říkal jsem si, no přeci jim ta prasklina v té zdi nemůže na takové množství stačit, budou určitě v dutině podlahy v patře domu a prasklinou pouze prolézají. Podlaha v patře byla v dost špatném stavu a místnost nebyla obývána ( plánovaná rekonstrukce celého baráku ) a tak sám majitel se nabídl, že zkusí odstranit na zkoušku jedno krajní prkno. Prkno jsme odstranily a .... nic. Zkusil jsem to tedy znovu z venku od té praskliny. Pár úderů kladívkem do staré omítky však odkrylo jen pravidelné cihlové zdivo. Zde jsem také poprvé zhodnotil chování včel. Byly stejně mírné, jako ty z prvního stromu. Přestože jsem do nich intenzivně kouřil dýmákem, včelky nebyly vůbec agresivní, naopak se snažily stále se dostat nazpět do skuliny a mě si při všech mých brikulích na žebříku vůbec nevšímaly. Dost mě to potěšilo a tak jsem se pomalu začal snažit o získání matky.
Po dvouhodinovém vykuřování, kdy se utvořil již pěkný koláč včel nad prasklinou a z otvoru se již žádné včely ven nedraly, jsem usoudil, že má snaha je tam odtud dostat bude asi marná. Ovšem průzkumem vnitřku neobývané místnosti jsem stále slyšel množství hučících, větrajících včel. Kde jen ty potvůrky můžou být ? Musí tam být někde nějaká dutina, jinak by tam přeci nebyly v takovém množství ! A opět po domluvě s majitelem jsem tedy tentokráte zkusil štěstí zevnitř domu. Po vyndání první půlcihly ze zdiva se vyvalily ven včely. Na zakouření mi byla odpovědí mohutná odezva včelstva. Byly tam a již jsem viděl první světlé plástve. Měl jsem pravdu! Ve zdi byla jakási větší dutina (že by stará skrýš, nebo jakýsi zazděný poklad předchozího hospodáře?) a včelky se do ní prasklinou zvenku dostaly a protože jim podmínky vyhovovaly, tak už tam zůstaly. Vyndal jsem tedy ze zdiva další celou cihlu a ... bylo to jasné ! Odkryl jsem řadu nových mohutných plástů. Původní staré okno s klenbou v 80 cm zdi bylo nahrazeno předchozím majitelem hospodářství za novější, nižší okno, takže byl vložen do původní klenby překlad a klenba ve výši asi 50 cm zazděna. Vznikl tak ideální úl o rozměru asi 120x40x50 cm (dxšxv).
    Plástů bylo 9 o rozměru asi 40x40 cm (někde i více ! dle šířky dutiny), jejich síla byla až 35 mm a mezery mezi nimi byly opravdu je tak na jednu včelu. Protože zde byly včely ubytovány teprve asi něco málo přez 2 měsíce, byl med zatím ještě převážně nezavíčkovaný, zavíčkovaný plod v prostředních 4 plástech byl převážně ve spodní části plástů. Plásty byly stavěny tradičně šikmo ke vstupnímu otvoru a vyplňovaly celou šířku dutiny. Včelstvo bylo v plném rozvoji a slunečnicové pole tomu jenom napomáhalo.
Majitel, jeho kolegové ale i děti byli nadšeni pohledem na odkryté plásty, obalené množstvím včel. Bylo dost pozdě večer, když jsem skončil po předchozí úvaze, že se do nich pustím až druhý den, zakrytím připraveného otvoru starou dekou, aby měly včelky alespoň jakýs takýs klid.
    Druhý den měl být dnem "D". Včelky se za zavěšenou dekou celkem uklidnily, připravil jsem si tedy nový úl s 8 rámky, 10-ti litrový umělohmotný kbelík a dvě skleněné 5-ti litrové láhve od okurek. Rozhodl jsem se, že tentokráte musím matku najít a odchytit do připravené klícky. Hmmm, rozhodnutí sice hezké, ale plásty nebyly pod množstvím včel ani vidět, a tak se ukázalo, že najít matku bude asi nepřekonatelný problém. Včely dokonce tvořily ve volných prostorech dutiny úplné hrozny, visící od stropu až na dno dutiny. Musel jsem změnit taktiku. Začal jsem zleva, vždy po mírném zakouření a smetení včel dovnitř dutiny odstraňovat postupně celé plásty. Krajní, nejsvětlejší plásty plné nezavíčkovaného, velmi světle-žlutého a hodně tekutého medu jsem po důkladném ofoukání a smetení včel dával zvlášť do čistých skleněných 5-ti litrových lahví, takže vznikla taková pěkná "výslužka" pro majitele hospodářství (dvě 5-ti litrové lahve s plásty, přibližně asi 3-3,5 kg medu), prostřední plásty se zavíčkovaným plodem jsem již vždy odýmil a očistil jen z jedné strany, abych ho mohl vzít na dlaň ruky a včely z druhé strany jsem již smetal přímo do připraveného úlu s rámky s mezistěnami a soušemi. Plásty s největším množstvím zavíčkovaného plodu jsem potom přiřízl na velikost mých rámků a tak jak byly jsem je s pomocí tenkého drátu umístil do prázdných, čistých, nových rámků. Šlo to špatně, ale nakonec se mi podařilo takto "zachránit" tři plásty s plodem a nějakými těmi zásobami.
Včely, které zůstaly v dutině, se po chvíli začaly shromažďovat a tvořit shluky a hrozny. Postupně jsem je smétal do malého kbelíčku a přesypával je do připraveného úlu s již vloženými původními plásty a tak je tyto včelky začaly ihned bez problému obsedat. Matku jsem bohužel ani jednou přez veškerou snahu nezahlédl, což mě trochu mrzelo, protože jsem neměl jistotu, zda se mi jí podařilo přemístit s ostatními včelami či ne. Z toho důvodu jsem se tozhodl přisunout úl k otvoru v dutině ( na štafle jsem dal prkno k vytvořenému otvoru ve zdi a na toto prkno jsem položil úl vletovým otvorem k dutině.) Okolní prostor jsem ucpal starými hadry a odkryl jsem venkovní vstupní otvor do praskliny. Sliboval jsem si od toho, že pokud by byla matka zalezlá někde mimo nový úl, že jí včelky "dotlačí" domů k zakladeným plástům.
Můj záměr se pravděpodobně zdařil, další den když jsem přišel na kontrolu přemístěného včelstva byla ji dutina prázdná. Včelky vyčistily dutinu od zbytků medu a plástů a prolézaly rovnou do nového obydlí. Protože by bylo škoda nevyužít pastvu ze slunečnice, přemístil jsem úl do okna v patře nad prasklinou (zde nutno podotknout, že úl oproti předchozímu dni značně ztěžknul, měl jsem co dělat, abych ho v pořádku sundal dolu ze žebříku, tak si myslím, že množství včel bylo asi v pořádku "doma"), dutinu jsem pro jistotu ještě jednou řádně zadýmil a po vylétnutí posledních létavek ven jsem prasklinu zvenku ucpal starými hadry.

Nechal jsem včely týden v klidu. Po tomto týdnu si na prasklinu ve zdi ani nevzpoměly, čilý ruch a celkem klidné počínání včel na čelse nového úlu vypadá na úspěšné přemístění včelstva, slunečnice pomalu odkvétá a zraje, a tak asi za dalších 5 dní převezu již úl na mou zahradu, aby se zalétaly na nové místo ( více než 10 km vzdušnou čarou-přibližně! ). Potom hned po dostavění hlavního, vestavěného úlu bych včelky již nastálo přemístil i s rámky do nového obydlí.

Při předposlední návštěvě přemístěných včelek, jsem byl upozorněn na další včely nastěhované opět do dutiny po starém okně ve zdi právě rekonstruovaného kravína v té samé vesnici. Pokud Vás zajímá, co bylo dál, čtěte zde.

Abych měl trochu ucelený přehled o vývoji včelstev, rozhodl jsem se o vedení deníků prací a manipulací s každým včelstvem. Rozšířené tabulky mám sice v M$-Excelu, ale převádím je i do HTML formátu, aby bylo taky vidět, že je to k něčemu dobré.

Takže tady to je:	- deník včelstva č. 1   - deník včelstva č. 2   - deník včelstva č. 3
a zde jsou deníky včelstev ze včelařské zahrady v Mostě:	- deník včelstva č. 1a   - deník včelstva č. 2a   - deník včelstva č. 3a   - deník včelstva č. 4a   - deník včelstva č. 11   - deník včelstva č. 22   - deník včelstva č. 33

Nezbytnou "potřebou" každého včelaře je jistě množství teoretických znalostí o životě a chování včel a včelstev. Tyto znalosti potom slouží k přesnějšímu porozumění chování včel v různých údobích jejich životního rozvoje respektive rozvoje včelstva.
Možností získávání těchto velmi důležitých informací a poznatků není u nás zrovna moc, i když na druhou stranu alespoň zde nějaké jsou :o)). Možná můj trochu sarkastický přístup není na místě, ovšem neúprosné statisticné údaje hovoří zcela jasně: po roce 1990 klesl celkový počet včelstev na území České republiky o 37% a to převážně z důvodu ekonomické nezajímavosti a náročnosti chovu včel a tím pádem i nezájem mladší generace o tuto činnost.
Ale zpět k literatuře, čas od času při brouzdání různými antikvariáty narazím na nějakou tu dříve vydanou odbornou knížku, a tak nelituji peněz a ihned ji koupím už tak nějak ze zvyku, vznikla mi tak malá sbírka "včelařské" literatury, a tak zde na závěr této stránky přikládám seznam knih, jako zdroj informací pro ty, kteří se začínají zajímat o včelaření.

Literatura:

- Ze života včel a včelařův  Josef Křemen;  nakladatelství F.Šimáčka,  1.vydání;  vydáno v roce 1914  - Chov včel  Josef Joska;  Československý svaz včelařů,  1.vydání;  vydáno v roce 1961  - Výživa a krmenie včelstiev  Ludovít Gešajovský-Švancer;  Slovenské vydav. polnohosp. literatury,  1.vydání;  vydáno v roce 1967  - Včelařův rok  D.Škrobal a spol.;  Státní zeměděl. nakladatelství,  2.vydání,  vydáno v r. 1967 (318 stran)  - Včelařův rok  D.Škrobal a spol.;  Státní zeměděl. nakladatelství,  3.vydání,  vydáno v r. 1970 (336 stran)  - České včelařství  Josef Nepraš;  Státní zeměděl. nakladatelství,  1.vydání,  vydáno v r. 1971 (335 stran)  - Včelařství  Jan Drašlar a kolektiv;  Státní zeměděl. nakladatelství,  1.vydání,  vydáno v r. 1978  - Včelařství  Vlad. Veselý a kolektiv;  Státní zeměděl. nakladatelství,  1.vydání,  vydáno v r. 1985  - ABC chovu včelích matek  ing. František Boháček;  Státní zem. nakladatelství,  1. vydání,  vydáno v r. 1990  - Chováme včely  Franz Lampeitl;  nakladatelství Blesk,  3.vydání,  vydáno v r. 1996  - Včelaříme jednoduše  Dr. Gerhard Liebig;  nakladatelství APRO,  3. vydání,  vydáno v r. 1998  - Včelařství  Vlad. Veselý a kolektiv;  nakladatelství Brázda,  2.upravené a doplněné vydání ,  vydáno v r. 2003  - Víkendový včelař  Karl Weiss;  nakladatelství Víkend,  1.vydání,  vydáno v r. 2003  - Včelaříme nástavkově  Fr. Kamler & Kv. Čermák;  nakladatelství ČSV,  1. vydání,  vydáno v r. 2003  - Komerční včelaření v ČR  František Kamler;  nakladatelství ČSV,  1. vydání,  vydáno v r. 2005  - Včelařství  časopis ČSV,  ČSV,  ročníky 1959-2011

Včelaření "2003", druhý rok mého včelaření.
Včelaření "2004", třetí rok včelaření.
Včelaření "2005", čtvrtý rok včelaření.
Včelaření "2006", pátý rok včelaření.
Včelaření "2007", šestý rok včelaření.