Rámky ...
      rámky ...
            rámečky .....

Jóóó rámky, téma stále žhavé a otevřené. Ano je to téma stále přetřásané a dalo by se i říci věčné, ale je tomu opravdu tak? Nepřehání se to tak trochu s těmi rámky?
No, buďme upřímní, asi ano ... Vlastně na tom není nic moc složitého, vezme se množina pro a proti, zhodnotí se výhody a nevýhody různých rámků, náklady, pracnost ... zkrátka vše co k výrobě a používání rámků patří a než řeknete švec, tak z toho vypadne takřka ideální rámek. Bohužel jednotlivé proměnné jsou od včelaře ke včelaři rozdílné, proto i dost často dochází k rozdílným výsledkům a názorům. Také někdy dost velká šetrnost a kompromisy udělají při výběru vhodného rámku své.
Jako většina začínajících včelařů i já jsem v dobách svých počátků se včelařením řešil tuto otázku. No a jak jsem ji vyřešil ? O tom by měla vypovídat právě tato stránka. Uvedu zde své myšlenky a poznatky z konstrukce a vlastními pokusy při hledání té ideální stránky rámkové věci.
(Pozn.: zkušenost a rada od přítele Kolomého - včely se dají chovat v jakýchkoliv moderních úlech, na rozměru rámku zas až tak nezáleží. Přesto doporučuji: dobře si zvažte, jaký rozměr by Vám nejlépe vyhovoval a potom se ho držte.
Nejhorší je pokusnictví s několika různými rozměry rámků najednou. Je to pracné a neefektivní !

Začnu ale trochu nezvykle a sice nejprve si osvětlíme takový malý slovníček pojmů v oblasti včelařských rámků:

přířezy  - veškeré jednotlivé tvarované i netvarované dřevěné díly, ze kterých se budoucí rámek složí loučka vrchní  - vrchní část rámku o síle 12-14 mm s vybráním na koncích k zavěšování rámků do vnitřku úlu (doporučuje se dělat konce pro zavěšení dostatečně dlouhé pro lepší držení při manipulaci s rámkem a proti nechtěnému, zbytečnému mačkání včel) spodní  - spodní díl rámku o síle 7-8 mm (šířka spodní loučky by neměla být větší než 14 mm, aby včely dostavovaly plásty až k tomuto okraji) boční  - bočnice rámku o síle materiálu 7-8 mm (šířka bočnice je standartně 25-28 mm, může být i tvarovaná a pro použití rámků bez mezerníků také o rozměru 35-38 mm tzv. "Hofmannovy" loučky) mezerník  - dnes již převážně umělohmotný, dříve ale také dřevěný, 10 mm vysoký váleček zajišťující stejnoměrné odstupy rámků od sebe v úle zděře  - malé kovové průchozí "nýtky", používané při drátkování, aby napínaný drátek nerozštípnul dřevo rámku včelařský drátek  - pocínovaný, nebo nerezavějící drátek o síle 0,3-0,4 mm pro zpevnění středu plástu v rámku mezistěna  - "maska" nebo také "základna" se dny budoucích včelích buněk lisovaná převážne ze včelího vosku a zatavovaná na drátky zpevňující střed budoucího plástu, usnadňující včelám výstavbu kvalitních plástů a tím i využití celé plochy rámku středová vzdálenost rámků  - vzdálenost pomyslných podélných středů/os rámků v úle

Vlastní popis výroby včelařských rámků:

výroba přířezů   postup složení rámku zděře  - montáž kovových průchodek pro drátkování mezerník  - vhodnost umístění vydrátkování rámku  - u zatavování mezistěn  - upevňování mezistěn na drátky napnuté v rámku

Přířezy:

přířezy jsou obvykle vyráběny z lipového dřeva. Je z u nás běžně dostupných dřev nejlehčí a přitom dostatečně pevné pro účely použití na včelí rámek. Samozřejmě je ale možno použít na rámky i jiné dřevo, například smrk, topol, nebo borovici - nejlépe vejmutovku. Každý ale samozřejmě nemá takovou možnost výběru a také ekonomický ukazatel je důležitý a tak doporučuji přistoupit na ten druh materiálu, který je právě po ruce a splní alespoň tato základní pravidla.
Snad jen malé upozornění: pokud nekoupíme přířezy hotové, ale budeme si je kompletně dělat, je dost jasnou podmínkou dostatečně vysušený základní materiál, protože pokud se na výrobu použije mokré dřevo, můžeme na 100% počítat s velkým pokroucením přířezů, které se nám nepodaří srovnat ani dostatečně pevným lepením rámků.

Loučky:

jak je již uvedeno v úvodu, jde o laťky o síle 7-14 mm podle použití.
Vrchní loučka nemusí být ve stejné šíři jako jsou boční loučky, ale podle mých zkušeností je shodná šířka boční a horní loučky výhodnější ( jelikož loučky zároveň s mechanickým spojováním i lepím, je zde využita maximální styčná plocha spoje při lepení). Také mezerníky potom můžeme dávat třeba i na boky silnější horní loučky (ovšem já to rozhodně nedělám a nedoporučuji ! viz. dále ...).
Boční loučky doporučuji jednoznačně šíře 28 mm (kdo chce, může zkusit i 30 mm, ale ty už se zase nevejdou počtem do standartního úlu). Důvod je víc než jasný a celkem prozaitský: na širší loučky včely vystaví hlubší buňky. Buňka o hloubce 14-15 mm není problémem při kladení pro zdravou, dobře vyvinutou matku.
Hlubší buňka má hned několik výhod, nejprve slouží pro vývoj plodu, zde je prakticky ověřeno, že ve větších buňkách se vyvíjejí větší včely, které jsou silnější, odolnější a schopné unést větší množství sbírané pastvy, ať jde o pyl, vodu nebo sladinu. Také ochrana, úklid a údržba úlu je pro silnější včely jednodušší - to je myslím jasné. Pokud se týká zásob, je zde opět další výhoda, neboť do rámku s širším/tlustějším plástem se vejde více zásob ať již medu, nebo zimních krmných cukerných invertů. A je tu další výhoda, pomalejší postupné stěhování zimního chomáče za potravou v závislosti na celkově větším množství zásob na každé straně zásobního plástu. Taktéž je úžasný pohled na panenský trubčí plást, který v maximální míře ukojí stavební pud včelstva a případně produkuje silné a velké trubce, kteří samozřejmě díky přirozenému přírodnímu výběru by měly mít mnohem větší pravděpodobnost oplození matky a tím i jakousi možnost o udržení požadované chovné linie včel.
No, myslím, že tímto krátkým výčtem výhod silnějších plástů jsem snad přesvědčil i "nevěřící Tomáše" mezi včelaři, či budoucími včelaři o jejich nesporných výhodách, proto neváhejte a ať již začínáte, nebo plánujete nějaké změny do budoucna ve svém včelaření, rozhodně jděte do větší šířky rámku než je zastaralých a dnes již překonaných 25 mm.
Spodní loučka by měla být podle všech doporučení maximálně o šíři 14 mm, kdy ji včely ještě neberou jako dno, ale toto platí podle mých zkušeností pouze, nebo hlavně u stavebních rámků. Pokud na rámku s širší dolní loučkou použijeme voskovou mezistěnu, přiraženou při zatavování ke spodnímu okraji rámku, tak tento včely bez problému vystaví o maximální šířce až dolu ke spodní loučce i kdyby byla široká třeba 30 mm :o) - odzkoušeno !
Výjimkou by měly být rámky do medníků, kde úzká dolní loučka usnadňuje přechod včelstva do "vyššího patra" úlu, tedy lepší přechod do medníku. Také hlavně v plodišti podle odborných názorů úzká spodní loučka umožňuje lepší soudržnost plodujícího chomáče mezi dvěma plodišťními nástavky. V praxi se mi ale zdá, že to pro včely zas až takový problém není a na šířce spodní loučky zas až tak nezáleží. Používám běžně stejnou šíři jakou mají boční loučky a nepozoruji žádné problémy včel při přechodech mezi nástavky. Spíše naopak, užší spodní loučky provokují včely a pokud pod nimi vznikne větší mezera, než je doporučená "včelí mezera - 5-8 mm, tak včely mohutně přestavují shora vedený plást a dochází tak k nechtěnému spojování horních a dolních plástů. Vyjímání horních plástů je potom velmi obtížné, trhající se spoje dřáždí včely a odkapávající med vyprovokovává loupež.

Mezerníky:

slouží k přesnému vymezení vzdálenosti bočních louček sousedících rámků. Standartní výška mezerníku je 10mm a jedinou poznámkou je doporučení, rozmístění mezerníků na obou stranách rámku v rozdílných vzdálenostech tak, aby mohl být rámek kdykoliv otočen a mezerníky se při tomto otočení tzv. "nepotkaly". Jinak tady není nic moc o čem diskutovat. Cena 34 Kč/100 ks + hřebíky jasně preferuje nákup umělohmorných "věčných" mezerníčků, myslím, že nic nezkazíme, pokud dodatečně vybavíme novými mezerníky i staré rámky, neboť je lze kdykoliv při likvidaci rámku vyndat, případně převařit (z důvodu hygieny) a použít znovu.

Zděře:

zděře jsou průchodky do direk na vydrátování rámku. Někdy může být problém je sehnat, ale pokud na ně narazíte, vemte si je i do zásoby a je po problému. V každém případě je doporučuji používat vždy, rámky tak získají profesionální vzhed a svůj účel zděře také splní na 100%.
Malá rada na závěr: při malovýrobě se doporučuje při vydrátkování s použitím zděří tyto ještě z vnějška zatmelit např. sklenářským tmelem nebo včelím voskem. Je to z toho důvodu, že se v dutince zděře rádi zdržují různí škůdci, nejčastěji larvičky kožojeda nebo zavíječe voskového.

Drátek:

opět doporučuji zakoupení originálního včelařského drátku (bývá pocínovaný), pokud se Vám naskytne možnost koupě originálního antikoro drátku, tak jste na tom ještě lépe. Zatavování těchto drátků je bezproblémové, práce s nimi jde dobře od ruky.
Zkoušel jsem také měděný drátek - tenký zvonkový, zbavený bužírky. Práce s ním byla velmi dobrá, ale zatavování pomocí žárovky je díky vynikající vodivosti měděného drátku, který se průchodem proudu téměř nezahřívá, nebylo vůbec možné. Nakonec jsem ho zatavil ruční el. pájkou na pájení cínu. Šlo to dobře a svůj účel tento drátek určitě splní. byla to ale jen "nouzovka" a pro běžnou praxi bych měděný drátek nedoporučil.

Popis vlastní výroby rámku:

Přířezy:

výroba přířezů vyžaduje již jakés takés nezbytné mechanické strojní vybavení jako je např. hoblovka, stolní pila (cirkulárka), frézka na dřevo. Samotné řezání, případně frézování pomocí připravených přípravků asi není nejsložitější truhlářskou pracovní operací, přesto jistě vyžaduje jistou zručnost a praxi, strojní vybavení a tolik potřebné vhodné prostory.
Jelikož nevlastním a ani nemám k dispozici ani jeden z výše uvedených strojů, potřebných na výrobu přířezů, jsem nucen přířezy kupovat hotové. Proto zde vynechávám podrobnější popis postupu samotného řezání. Ostatně, pro ty, kteří dřevoobráběcí stroje vlastní a přířezy si sami vyrábějí by to nejspíše stejně bylo nošení "dříví" do lesa, neboť jistě každý z nich vlastní praxí získal při výrobě jistě velikého množství kusů přířezů mnoho zkušeností a vychytávek, které tady ve zkratce všechny popsat, by bylo asi nadlidským úkolem.
Ostatně myslím si, že z ekonomického hlediska a z hlediska potřebného množství přířezů převážná většina včelařů používá kupované tzn. dodávané přířezy od jiné strany - spolehlivého výrobce, takže myslím, že není nutné, aby se jejich výrobou musel zabývat každý malo či střední včelař.

První co bylo nejdůležitější pro stavbu rámků, byla volba rozměru rámku. Protože jsem měl již jakýsi plán umístění včelstva, resp. úlu (ale opět, nepředbíhejme, vše pěkně popořadě!) musel tomu odpovídat i rozměr rámku a tak po důkladném zvážení a rozboru mnoha názorů z konferencí jsem zvolil standartní rozměr rámku 420x275x28 mm.
Důvod byl nasnadě: rámek prý svou velikostí ideálně vyhovuje včelám pro velikost plodovacího prostoru, při konstrukci úlu pro 11 rámků s šířkou 28 mm vychází rozměr na čtvercový vnitřní půdorys 435x435 mm, takže pokud bočnice vybavíme drážkami po celém obvodu úlu, je možné experimentovat v takovémto úle s umístěním rámků jak na teplou, tak i na studenou stavbu. Také např. mateří mřížku pro tento rozměr úlu by nemělo být problém sehnat. Dle informací z konferencí a odborné literatury také zimování na tomto rozměru rámku je bez sebemenších problémů a větších ztrát - zkrátka "včelí ideál". No uvidíme, co přinese budoucnost ....

Sehnat přířezy na rámky 420x275  mm byl již trochu problém, všude jen k dispozici šíře 25 mm a jen pro rozměr 390x240 mm, musím bohužel přiznat, že jediným a nejspíše prvním v mém nejbližším okolí ochotným, (nebo spíše schopným, abych nekřivdil ostatním, taktéž velmi ochotným prodejcům včelařských potřeb či truhlářům !) prodejcem včelařských potřeb, který mi byl schopen vyrobit požadované přířezy na rámky byl pan Loffelmann z Prahy. Objednal jsem tedy u něj na první zkoušku přířezy z lipového dřeva na 50 ks rámků za cenu á 357,- Kč. Přířezy jsem si nechal zaslat poštou na dobírku, a když už jsem byl v tom, tak jsem po svém malém předchozím "průzkumu trhu" objednal i některé další věci pro začátky včelaření. S přířezy jsem byl velice spokojen, jsou opravdu dle mého názoru dost kvalitní, a tak jsem se také snažil je co nejlépe zpracovat ( uznejte, při amatérském včelaření kdy potřebujete 50-100 rámků na provoz svých včeliček se celkem vyplatí, dát si trochu práce i s těmi rámky, myslím ..., tedy doufám, že také déle vydrží a že se časem ta vynaložená práce vrátí !!!).
Zpracováním mám na mysli co nejkvalitnější výrobu rámků s minimálními ztrátami.

Takže:	1. - dírky pro vruty vrtám vrtákem (nejčastější použití je vrtáček ø2 mm )
	2. - boční loučky k horní loučce šroubuji jedním samořezným šroubkem do dřeva 2x15 mm se zapuštěnou hlavou
	3. - spodní spoje klasicky stloukám dvěma hřebíčky na obou stranách
	4. - všechny spoje zároveň lepím dvousložkovým Epoxidem CHS 1200
	5. - otvory pro drátkování vrtám a do všech vkládám zděřě
	6. - drátkuji svisle na 5x (viz.obrázek)
	7. - mezerníky umisťuji tak, aby mohly být rámky umístěny i těmito mezerníky k sobě  ( méně místa pro přepravu rámků )

Takto zhotovené rámky jsou opravdu velmi pevné a tuhé, takže je zde velký předpoklad dlouhé životnosti. Zda se můj záměr osvědčí ukáže již příští sezona jejich, doufám, že již plného nasazení.
Předvrtáváním děr pro zděřě a šroubek v horní liště jsem předešel vadám či poškození materiálu (praskání rámků při klasickém děrování), takže ztráty při takovémto vyrábění rámků nejsou vůbec žádné, což si myslím, při výrobě v malém množství je také celkem plus, neboť dojde k využití veškerého objednaného materiálu ( přířezů ) beze ztrát.
Možná někdo namítne zbytečnou složitost výroby rámků a já sám uznávám, že ve velkém by to bylo asi dost problematické tento postup dodržovat, ale jak jsem se již mnohokrát přesvědčil na vlastní kůži, když člověk něco udělá pořádně a poctivě, tak se mu to časem mnohonásobně vrátí, a tak i já doufám, že takto připravené rámky odvedou svou práci na 100%.

Rámky drátkuji na 5x, takže je nejjednodušší elektrické zatavování mezistěn. Ostatně vůbec nic na tom není a je to opravdu velmi rychlé a velice jednoduché. Jako zdroj el. energie používám baterii/akumulátor o napětí 12V (např. autobaterie, baterie 12V z motocyklu, nebo i menší, bezúdržbový, gelový 12V akumulátorek, v dílně poslouží jako zdroj i autonabíječka opět na 12V). Přívodní kabely mám dlouhé asi 1,5 m o průřezu 1 mm² (běžný barevný autokabel). Pokud budete používat delší přívodní kabely od baterie k zatavovaným rámkům (více jak 7 m), doporučuji úměrně k tomu použít silnější průřez kalelů ( je nutno dodržet správný průřez vodičů kvůli napěťovým ztrátám při větším odběru, kterým zatavování je ). Napájecí kabely nepřipojuji samozřejmě přímo, ale přez autožárovku do předního světla. Zapojujeme vždy jen jedno "vlákno" žárovky, na druhu žárovky celkem zas až tak moc nezáleží, pokud použijete starší typ standartní žárovky 12V/45/50 W, je zatavování díky menšímu odběru o něco pomalejší (řádově o pár vteřin/5-10), ale zase Vám umožňuje lepší kontrolu zatavení a je zde menší pravděpodobnost protavení drátku mezistěnou. Pokud použijete halogenovou žárovku 12V/55/60 W a využijete vlákno 55W, probíhá zatavení rychleji, asi tak 10-15 sekund ( zde pro ostatní: záleží samozřejmě na počtu, tedy celkové délce drátku a tím tedy i jeho odporu, který se navíc s teplotou drátku zvětšuje - můj drátek má celkovou délku 170cm), někdy připojuji napájení přerušovaně, žímž se docílí rovnoměrnějšího, pomalejšího zatavení ( tj. např. pokud je mezistěna zvlněná, nebo není drátkování přesně uprostřed v jedné linii ).
    Samotné zatavování provádím tak, že mám udělanou podložku z dřevěné desky o rozměru odpovídajícímu vnitřnímu rozměru rámku a o síle odpovídající polovině šířky rámku -1 mm ( v mém případě tedy pro rámek o šířce 28 mm má síla desky asi 13 mm ). Na jiné, větší, rovné desce např. na stole položím na vnitřní desku vydrátkovaný rámek, na něj, do přesné pozice, tedy co nejvíce k dolnímu okraji položím mezistěnu a potom z vnějšku k hřebíčkům, které drží vstup a výstup drátku přiložím přívodní kabely. Mezistěna svou vahou a pod vlivem ohřátí drátku samovolně klesne, přičemž je možno perfektně regulovat hloubku zatavení - jakmile se na horní straně objeví drátek ve dnech jednotlivých buněk, přerušíme přívod proudu, drátek téměř okamžitě chladne a je to hotové ...
    Podle informací z konference je dobré nechat mezistěny před zatavováním ohřát minimálně na pokojovou teplotu ( á 21ºC ), nebo ještě lépe přímo na slunci asi tak na 5 min. Dobrou radu jsem dostal od p. Břínka, mezistěny by se měly zatavovat až přímo před požadovaným nasazením do úlu, jinak zbytečně "vyzrávají" a křehnou v rámcích, rámky je nutné udržovat ve svislé poloze, jinak se mezistěny zkroutí a všelijak bortí. Také uskladnění samotných mezistěn je v balíku mnohem výhodnější a časově celkem moc neomezené ( je to sice organický vosk, ale nepředpokládám, že by to někdo skladoval 10 let :o)) a i kdyby, tak se asi také nic neděje ...).